Ahoj! Jak si užíváte prvních pár dnů roku 2018? Ještě dodržujete svá novoroční předsevzetí? Mě hned prvního skolila nemoc a tak jsem s nimi ještě neměla možnost ani pořádně začít. Já si kromě těch klasických, jako víc číst, hlídat si pitný režim a častěji cvičit, dala hned několik, která se týkají blogu a YouTube. Ráda bych v tomto roce přispívala častěji na obě dvě platformy a celkově se víc věnovala blogu. Kromě cestovních článků chci začít přidávat i články z běžného života, protože ty vás také baví. Než ale začnu plnit svá novoroční předsevzetí, ráda bych se naposledy ohlédla za rokem 2017. Kdybych ho měla shrnout do jedné věty, určitě by zněla: Jak jsem se přestala bát!

PS: Cestovní a zážitkové ohlédnutí jsem dělala ve stories a pokud jste ho propásli, stačí rozkliknout na Instagramu hashtag #mydesignoftravelling.
Letos Loni jsem konečně po více než dvou letech sebrala odvahu a spustila blog. Dříve už jsem nějaké blogy měla, ale byly to spíš dětské počiny. Stejně tak jako teď, mě to ohromně bavilo, ale nikdy jsem se o tom nikomu nezmiňovala a tehdy ještě blogosféra nebyla tak populární. Tentokrát jsem si ale řekla, že se do toho pustím naplno a třeba někoho inspiruji k mé největší vášni - cestování.

2) YouTube kanál
K blogování patří focení a točení. Většinou jsem si jistější v psané formě než v mluvené, a tak mě to stálo nutnou dávku odvahy, abych začala dělat mluvená videa. Vždycky jsem točila a fotila pro naši památku a vzpomínky, ale s youtube to dostalo nový rozměr. Hrozně mě chytlo stříhání a editace. Přestože se ještě učím, s každým videem je vidět, že se kvalita posouvá vpřed a mám z toho velkou radost.

3) Řidičák
Jako další položku z mého "out of comfort zone" listu, jsem odškrtla autoškolu. Když mi bylo patnáct, hrozně jsem se těšila, až budu smět řídit. Když jsem ale začala studovat v Praze, neměla jsem čas si udělat v mém hometown řidičák a na Prahu jsem si netroufla. Každé léto jsem se odhodlávala, ale znáte to - čím víc něco odkládáte, tím víc z toho máte strach. V létě jsem se konečně rozhoupala a začínám jezdit. PS: Snad poprvé se mi povedlo mít hezkou průkazovou fotku.

4) Fitko
Stejně jako řidičák, může být fitko pro někoho úplnou samozřejmostí. Já nikdy dříve do fitka nechodila, vždy jen jednou za čas na skupinovou lekci. Nevěděla jsem, co se na strojích dělá a přišlo mi, že by na mě každý koukal. V říjnu jsem ale strachu zatnula tipec a rovnou si udělala členství. Na skupinové lekce chodím pravidelně a začala jsem cvičit i na strojích. Dokonce jsem tam potkala pár milých lidí a s některými se společně smějeme, když je cvičení nad naše síly nebo nám nejdou jógové pozice a předcvičující si klečí na loktech, jakoby nic. 

V každé zmíněné věci chci pokračovat a zlepšovat se v ní. U všech bodů platí, že stačilo jen sebrat odvahu a začít. Doufám, že v roce 2018 překonáte strach a zažijete díky tomu úžasné věci.

Pusu P. <3