Jak jsme jeli jen na fotbal a skončili v Hallstattu

8/02/2017


Ahoj,

jak si užíváte prázdniny? Já se momentálně nacházím na hotelovém balkóně v Řecku, je 5:50 a mě z postele vyhnal otravný komár. Díky tomu jsem si konečně našla čas a klid (kdo by mě mohl rušit v tuhle dobu) na sepsání nového článku. Dneska Vám budu vyprávět o nápadu mého přítele, jet na fotbal do Rakouska. Jelikož nejsem moc fotbalový fanda, spíš ten instagramový a mám jednu instakolekci plnou fotek z Hallstattu, nadnesla jsem, že bychom si mohli "trochu" zajet. Zajížďka do Hallstattu byla sice 250km, ale když už budeme v tom Rakousku...:D  Vzali jsme ještě dva kamarády (zdravím!) a vyrazili na cestu. Rozhodli jsme se pro low cost variantu se stany a byla to ta nejlepší volba. Naše cesta vedla přes České Budějovice, Linec až do Hallstattu. Po cestě jsme udělali pár zastávek na focení, protože jsme narazili na Gmünden See a podobně okouzlující místa.

Gmünden See
Když jsme dorazili do cílové destinace, bylo už docela pozdě a pod mrakem. My se ale nenechali odradit. Vydali jsme se na stezku, která se jmenuje Skywalk a vede až na vyhlídkový výběžek, zapsaný do světového dědictví. Zhruba v první třetině cesty nás zastihl obrovský liják a nešlo jít dál. Pánská část výpravy chtěla pokračovat, ale dámská je přivedla zpátky (k rozumu) a taky si nechtěla fotit fotky jako Miss mokré tričko (ačkoliv by to pánové jistě ocenili :D). Po bleskovém převlečení v autě, které se naštěstí obešlo bez paparazziů v podobě čínských turistů, jsme se vydali do kempu. Kemp byl od Hallstattu asi třicet kilomentrů a my si tak znovu mohli vychutnat panoramata, která se nám cestou naskytla.



Rozhodli jsme se, že další den už Skywalk musíme pokořit. Tentokrát jsme se pro změnu strašně spálili, ale ten výhled za to stál. Vyhlídka je zadarmo, proto musíte počítat s návalem turistů. Výhled z Welterbeblick výběžku byl dechberoucí, všude kolem jen hory a uprostřed jezero. Ideální místo pro žádost o ruku (tip pro vás)...U nás se vyslovení "bohužel" nekonalo, a tak jsme pokračovali v cestě.:D














My už lezli po čtyřech, ale kluci ještě neměli stoupání dost. To lezení nemyslím metaforicky, kopec byl v jednu chvíli tak strmý, že se nedalo jít vzpřímeně. Když jsme vítězoslavně přemohli bolest v lýtkách, stehnech, zadku a achilovkách, zjistili jsme, že to vlastně nikam nevede a otočili to. (Edit: Byla možnost jít 6h zpátky oklikou, ale na to jsme neměli čas, abychom stihli fotbal). Prošli jsme se ještě centrem a vydali se vstříc fotbalu. Tip: Pokud budete v Hallstattu projeďte se loďkou po jezeře!










Zbytek dne jsme strávili na cestě a na zápase. Poznatky z fotbalu s vámi sdílet nemůžu, jednak tomu nerozumím a taky proto, že jsem valnou většinu zápasu strávila v autě. Né, že bych snad nechtěla sdílet přítelovu radost, ale protože dost pálilo sluníčko a s kamarádkou jsme začínaly chytat nezdravou barvu, uchýlily jsme se radši do stínu. Po zápase nás zastihla hrozná bouřka, při které jsme hledali místo, kde postavit stan. Navigace nás nasměrovala ze silnice na polní cestu, pak lesem, až jsme dojeli za burácení kapek a hromů k odlehlému kempu. Byl zřejmě tak odlehlý, že tam nekempovalo žádné auto a z budky vylezl postarší vyhublý pán s mastnými dlouhými vlasy a kostnatým obličejem. Blýskalo se a on se pomalu blížil k našemu autu. Silně to připomínalo začátek hororu, a tak jsme nikdo nechtěl stáhnout okénko. Rychle jsme řekli, že kemp vlastně nehledáme, děkujeme a na shledanou. Abychom měli lepší pocit a jistotu, že už toho pána nikdy neuvidíme, raději jsme odjeli do 30km vzdáleného města a zakempovali tam. Třetí a poslední den nás čekala Vídeň, ale tu si pro Vás schovám do dalšího článku.:)

Kdo jste dočetli až sem, tak gratuluji a napište mi, jestli jste měli někdy na cestách taky nahnáno a jaké máte zkušenosti se stanováním. Musím říct, že já stanovala teprve po druhé v životě a i přes nepřízeň počasí se mi to hrozně zalíbilo.

Pusu P. <3

You Might Also Like

0 komentářů