An adventure book I HIGH TATRAS

4/27/2017


Ahoj!

Dneska Vám budu vyprávět o tom, jak jsme sebrali mačky a paličky (kecám, takový horalové nejsme :D) a vyrazili do Vysokých Tater. Můj přítel je velký milovník hor a proto ode mě dostal tenhle pobyt k 25. narozeninám. Do Tater jsme se vypravili na konci března, kdy byl ještě sníh, ale už i nádherné slunečné počasí.





Cesta do Tater nám trvala přibližně sedm hodin autem. První den po příjezdu jsme toho tedy už moc nestihli, podívali jsme se jen po okolí a naplánovali výlety a trasy na další dny. Hned druhý den ráno hustě sněžilo, ale my se i přesto vydali na horu Rysy. Cestou jsme se zastavili u Popradského plesa, které bylo celé pod sněhem a ledem. Na místě byste ani nepoznali, že je tam v létě voda. Potom jsme začali lehce stoupat, ale kromě hustého sněžení se přidal i silný vítr. V ten moment jsme opravdu litovali, že jsme si ty mačky nevzali. S každým dalším krokem jsme se bořili víc a víc do sněhu. Se svými 162 cm, jsem byla ve sněhu po kolena nato-tata. Po cestě jsme potkávali vracející se (do zimy vybavené) turisty, ale my to nechtěli vzdát. Nakonec jsme došli do bodu, kde jsme byli jen my, jeden kamzík a všude kolem hory. Řekli jsme si, že jsme ještě moc mladí na to, abychom umřeli pod lavinou a otočili to. Po lepší cestě jsme došli ještě na Štrbské pleso, u kterého ale foukalo tak, že nebylo vůbec nic vidět. Večer jsme strávili už jen v posteli s horkým čajem.





Druhý den jsme se probudili do krásného slunečného rána. V plánu bylo lyžování. Kousek od našeho ubytování se nacházelo lyžařské středisko Tatranská Lomnica. Součástí střediska je lanovka na Lomnický štít, kam jsme se chtěli podívat. K naší smůle, byl ten den celý areál zavřený, z důvodu silného větru. Nejezdili ani vleky ani lanovky. My jsme ale zapojili naše kreativní já a přišli s jiným plánem. Vyšlápli jsme si sjezdovky pěšky. A s bobem. A byl to geniální plán. Sjezdovky byly pochopitelně úplně prázdné a povrch byl nerozježděný, a tak se bobovalo jednabáseň. Po vyčerpávajících výšlapech jsme si ještě zašli na tradiční halušky a vyrazili na hotel.











Poslední den jsme se rozhodli pro kratší túru na Hrebienok, kde se nachází Ledový dům. Nevěděli jsme co od toho čekat, ale nakonec jsme byli moc mile překvapení. Ledový dům tam sice nestál, ale byly tam dva stany ve tvaru iglů s nádherným ledovým interiérem. Uvnitř byly vytvořené gotické sochy a architektonické prvky z 90 tun ledu. Dech-beroucí. Protože jsme předchozí dny nachodili spoustu kilometrů, rozhodli jsme se výlet zakončit v cukrárně, kde jsme se posilnili dortem a palačinkami a vyrazili zpátky do Čech.




A na závěr můj postcard z Tater! <3

Musím říct, že mě Vysoké Tatry moc překvapily a rozhodně je doporučuji k návštěvě v zimě, ale i v létě!

PS: Z vyprávění by se mohlo zdát, že nám nic nevyšlo, ale my si každý den naprosto užili!

You Might Also Like

0 komentářů